Katya se narodila jako jedináček do rodiny v šesté kastě. Její rodina byla v době jejího velmi raného dětství vcelku normální a tak malé Kat nehrozilo nic horšího, než hlad. Bylo tomu tak až do šesti let. V šesti letech zažila Kat traumatický zážitek. Kvůli dluhům vymahači v noci zapálili jejich už tak chatrný dům. Plameny naštěstí vzbudily Katyina otce i malou Kat, kteří stihli vyběhnou z domku pryč, i když Katya s ošklivými popáleninami na celém těle. Matka už takové štěstí neměla. Ve chvíli, když už byla jen pár kroků od dveří ven, do bezpečí, spadl na ni hořící trám a zabil ji. Z této události si Katya moc nepamatuje, kromě proudů slz, které by snad stačily i na uhašení onoho požáru. I když si to v té době neuvědomovala, většinu svého traumatu předala jinam. Zastrčila ji hluboko do své mysli, kde se z ní zformovala nová bytost, Katyi první alter ego - Deria. Nikdo si ale neuvědomoval, že by se pro malou Kat něco změnilo. Ano, sice začala být tišší, ale jinak byla vcelku normální. Tiché a milé dítě se stále přehnanou důvěrou k lidem. Tedy navenek to tak mělo vypadat. Ve skutečnosti se z Katyi otce po smrti jeho ženy stal alkoholik, který svou maličkou dcerku fyzicky i psychicky týral. Častokrát jí třeba i za minimální prohřešek zbil do bezvědomí a nechal ji ležet v kaluži krve. Katya se několikrát pokusila utéct z domu, nebo to alespoň někomu říct, což vyústilo jen v její téměř naprosté izolaci od lidí zařízené jejím otcem. Tehdy v koutku Katyi duše vznikalo nové alter ego - Dacian - ochranitelský vlk, který na sebe bral vše, co by člověk nikdy neměl zažít, a dítě už vůbec ne. V době, kdy bylo Katye téměř dvanáct let už to nevydržela a když byl její otec nalitý se sbalila a utekla z domu. Zpočátku jen bloudila co nejdál od jejího otce, až ji napadlo, že vlastně má ve své domovské provincii Carolina pratetu. Nevěděla však kde ji hledat, ani jak vypadá. Věděla jen její jméno. Bloudila tedy všude možně a ptala se po své pratetě Lucy. Když ji konečně našla, poznala snad nejmilejší starou nedoslýchavou paní, která kdy žila. Když jí vysvětlila svou situaci, Lucy ihned nechala svou praneteř u sebe bydlet. Tak začala třetí etapa Katyi života. Katya už ale i přes přátelské prostředí nevěřila lidem a přestala věřit i ve štěstí. Propadla se do hlubokých depresí, ze kterých vzešly další její alter ega. Když už se Katya rozhodla se svým životem znovu začít něco dělat a snažila se znovu začít věřit lidem. Našla si partu fajn vypadajících lidí, ke kterým se připojila. Nebyla to úplně nejlepší společnost, ale patnáctiletá Katya se díky nim znovu cítila, že někam patří - pocit, který od smrti matky téměř nezažila. Tito kamarádi zatáhli Kat k alkoholu a cigaretám. Nikdy to ale nenechala přejít k nějaké silné závislosti. Další životní rána ale na sebe nenechala dlouho čekat. Kat se zapletla do jedné vyostřené hádky v jejich partě a byla druhou účastnicí hádky shozena přes zábradlí na schodiště. Měla zlámaných několik kostí a dost dlouho se znovu uzdravovala nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. A právě během tohoto zotavování, když zrovna přemýšlela o sebevraždě, začala sdílet vědomí s nově vytvořeným alter egem jménem Nico. Tady začíná čtvrtá etapa - etapa seznamování se se svými alter egy a pochopení toho, že není šílená. Během této etapy probíhal Katyi ohromný výzkum o tom, kdo je a proč sakra její tělo obývá dalších 5-9 duší (doteď si není kompletně jistá jejich počtem, protože některé se vůbec nezapojují do společenství).   V osmnácti se cíleně vydala za psychologem, aby jí potvrdil její zjištění, že trpí DID - disociativní poruchou osobnosti, která způsobuje, že její tělo reaguje na traumatické vzpomínky jejich uzavřením do jiné, oddělené, duše (pozn. autorky: nejsem psycholog, takže se omlouvám za faktické chyby, píšu to podle svých zkoumání na internetu, což nemusí být úplně přesné). Poslední úplně prozkoumané alter ego se vytvořilo v Katyi osmnácti letech, kdy byla na ulici přepadena a znásilněna. Je to zkušenost o které nikomu nikdy neřekla a říct nehodlá. Úplně poslední bylo až asi před půl rokem, kdy Kat špatně skočila do vody a málem se utopila. Teď když se měla konat selekce, přesvědčila Katyu její prateta, že by to měla zkusit, protože za pokus nic nedá, ale kdyby to nezkusila, mohla by toho celý život litovat. A tak je teď tady.